Z Adelaide do Melbourne přes Kangaroo Island

---

Další fotografie z Austrálie najdete v expediční FOTOGALERII

Nase posledni reportaz byla z Adelaide, kde jsme travili celkem tyden a dopravali si odpocinek po vice nez jedne polovine expedice.

Posledni dny v Adelaide

Asi nejvetsim urcite nejvetsim zazitkem pro nas byla navsteva prirodniho parku Clealand, kde maji navstenici moznost spatrit mnoha australska zvirata jako klokany, emu, dingo wombaty, jezury atd. Urcite nejvetsim lakadlem jsou ale koalove. A prave zde mate moznost si za poplatek koalu pohladit, vzit do naruci a nechat se s nim vyfotit. To jsme si nemohli nechat ujit! Pro Rencu to byl nezapomenutelny zazitek, na ktery se celych 5000 km tesila. A i tech 10 km slapani do poradneho kopce stalo za to. Krome parku ze zviraty jsme navstivili jeste nadhernou botanickou zahradu a take nejvetsi aboriginske museum na svete, ktere stoji prave v centru Adelaide. Byla tu urcite zajima expozice o tomto v Australii puvodnim a velmi zajimavem narodu.

V Adelaide jsme se take meli sejit s danskym cyklistou Nicolaiem, ale na misto srazu jsme dorazili nechtene se zpozdenim a Nicolai uz na nas bohuzel necekal. Tak snad v Melbourne, jede totiz stejnou trasu.

Neplanovane travime dalsi tri noci v Adelaide navic a to u Pavla Kohouta, ktery je zde na stazi. Spolecne s nim vyrazime na prvni koupani k mori. Dosud totiz jsme se jeste nikde nekoupali, nebot more bylo studene. Tady je tomu podobne, moc teple neni. Renca zustava na brehu a ja lezu do oceanu sam.

Hura na Kangaroo Island

Tento ostrov plny puvodni fauny se nachazi asi 100 km jizne od Adelaide a lodi se k nemu jede asi 2 hodiny. Do pristavu Wirrina nas doprovazi Pavel a pak uz plujeme sami do hlavniho mesta Kingscote. Teprve az na lodi se dozvidame, ze temer 85 % ostrova bylo evakuovano a je policejnimi zatarasami zavreno kvuli obrovskym pozarum. Jsme rozcarovani, nebot zamestanci lodni spolecnosti nam to rekli az po zaplaceni lodnich listku a nastoupeni na palubu. Zaroven jsme strasne zklamani, ze asi nic neuvidime. Po pripluti zjistujeme aktualni stav v infocentru a je to opravdu tak. Muze se jen do druheho pristavu Penneshaw, coz je asi 60 km. Vahame, zda tam jet a videt aspon tucnaky a nebo se vratit hned na australskou pevninu. Nakonec tucnaci vitezi. Pozorovani techto tvoru pri setmeni, kdyz se vraci z more, stalo opravdu za to. Vracime se zpet do Kingscote a tam se dozvidame, ze byla otevrena dalsi mala cast osrova, kde je jeden park se zviraty. A tak se jedeme podivat na klokany, medvidky koala, krokodyly, papousky, dravce a dokonce i possumy. Meli tam take wombata, toho jsem videli uplne poprve. Pred odplutim pozorujeme jeste krmeni pelikanu a potom uz nam nezbyva nic jineho nez se vratit na australskou pevninu. Ohne zuri dale, zvetsuji se nedari se je uhasit. Prijizdeji pozarnici z cele Australie, dokonce az z Tasmanie. Jsou to konvoje stovek vozu. Neprijemny pohled. Myslime jen na ta vsechna nadhernach zviratka, ktera se asi nepodari zachranit… .

Podel pobrezi smerem na Melbourne

Volime trasu, ktera kopiruje pobrezi smerem na Victor Harbor q Goolwa. Udelali jsme dobre, je to paradni cesta skrz vysoke lesy, je prijemne chladno, nadherne scenericke pohledy z kopcu na ocean. Jedine, co nas trapi, jsou stovky doternych much. Moskytiery mame navlecene uz cele dny, bez nich to nejde.

Ve Victor Harbor musime s mym kolem do servisu, mam neco se stredem. Profesionalni a prijemny chlapik behem 30 minut vse perfektne opravuje a uctuje si jen 15 AUD. V tomto mestecku nas zaujala historicka, konmi tazena tramvaj, ktera po naspu vozi turisty na ostruvek Granit Island. Nasledujici kilometry nasleduji po atrkativni pobrezni cyklostezce.
Hrozne nas zaujalo historicke mestecko Strathalbyn, asi doposud nejhezci mesto na nasi ceste. Odsud dale jedeme nekolik set kilometru velmi neatraktivni a nudnou krajinou. Jedinym zpestrenim krome nekolika uplne vyschlych bilych solnych jezer je snad prekonani slavne reky Murray, po ktere se v historii plavili krasne kolesove parniky.
Zacina nas trapit pocasi, zacina prset, mame hodne silny protivitr a takto to trva nekolik dni. Neda se nic delat, musime s tim bojovat.

V mestecku Kingston nas vita obrovsky humr, asi tak 20 metru vysoka socha humra. Clovek by se skoro az lekl. Za Kingstonem uz zacina byt cesta konecne trosku zajimavejsi, obcas nejake kopecky, lesy a vinice. Musime ale spechat, ceka nas dalsi den vice nez 130 km do Mount Gambieru. A to urcite chceme zvladnout, nebot kdyz to stihneme za setmeni, budeme mit sanci krmit possumy. A vychazi nam to. 139 kilometru pribylo na tachometru a vecer se jdeme podivat do propasti, ktera je plna malych noc, ze kterych po setmeni vylezaji possumy za potravou a lidi je tam chodivaji krmit. Je to krasny zazitek. Tyhle zviratka, neco jako veverky ve velikosti kocky se vas vubec neboji, zerou vam ovoce klidne z ruky, muzete si je pohladit, no parada. Mount Gambier ma ovsem jeste jednu raritu a to nadherne kalderove jezero Blue Lake o obvodu 5 km, ktere se trpyti fantastickou tyrkysovou barvou. Fantazie, nemuzeme se toho nabazit. Tady take konci nase putovani Jizni Australii a vstupujeme na uzemi dalsiho statu – Victoria.

Slavna pobrezni silnice Great Ocean Road

Dorazime k ni pres mesta Portland a Warrnambool. Prvnimi utesu, ktere proslavily tuto silnici jsou pro nas skaliska v miste zvanem Bay of Islands. Prijizdime sem chvili pred setmenim. Akorat prichazi silna bourka, hodne blesku a deste. Je to ale jen prehanka a hned po ni prichazi zapad slunce. Je to neuveritelne divadlo stinu a barev. Takove prirodni show jsme jeste tady nezazili. Fotime, co to jde, ale mnohem vse jen pozorujeme a uzivame si to. Tak tohle bylo opravdu skvostne privitani na Great Ocean Road. Druhy den rano je jeste hezky, projizdime kolem bizardnich utesu ve tvaru mostu – London Bridge atd. Pomalu se ale pocasi horsi, slunicko se ztraci a kdyz jsme na tom nejlepsim, tedy v miste Loch Ard Gorge a pak dale na slavnych Twelve Apostels, tak uz nam pocasi moc nepreje. Jeste neprsi, ale uz to neni na foceni. Na teto zajimavosti se prvne setkavame s proudicimi davy turistu. Je to skoro jak v Praze na Vaclavaku. Trosku nam to kazi dojem, ale nic nenadelame. Komerce a turismus dorazily bohuzel uz i sem. Nastesti, ale zatim v Australii jenom sem… . Zbytkovou cast po Great Ocean Road prekonavame hodne v desti, hlavne v okoli Apollo Bay jsou velke lijavce a krajina je kopcovita. Neda se nic delat, musime slapat, chceme byt prece vcas na vanoce v Melbourne.

Na zaver G.O.R, jsme narazili na medvidky koala, kteri ziji v malem eukalyptovem lesiku, uplne volne v prirode, hned u cesty. Tak prece jen nejsou pouze v parcich, ale i divoci ve volne prirode.

Setkani s blbcem

V mestecku Princetown jsme byli pozadat v mistni restauraci o vodu. Odmitli nam ji dat, ze pry podzemni voda neni pitna a ze nam ji dat nemuzou. Ze si pry mame koupit balenou vodu. O tom, ze maji destovku, se ani nezminili. Tak jsme vysli ven a chteli si nabrat z kohoutku, ktery jsme objevili par metru vedle na pozemku kempu. Odtamtud nas ale sproste vyhodil jeden neprijemny Australan. Absolutne nam vodu odmitl dat a ze jestli chceme vodu, mame si ji koupit u nej v obchode. Vysmal jsem se mu a rekl, ze on je prvnim a jedinym neprijemnym Australanem, ktereho jsme potkali a ze ostatni jsou moc fajn. O vodu jsme nakonec pozadali na nedaleke farme, kde nam ji bez problemu velmi ochotni Australne dali. Ostatne jako vzdy jindy.

Prijezd do Melbourne

Ze 70 km vzdaleneho Geelongu vede dvouproudova dalnice. Po ktere se muze nejdrive i na kole. Tak tedy jedeme. V jednom miste je na jednou cyklistum zakaz. Hledame nahradni reseni. Asi po pul hodine marneho hledani se vracime na dalnici a frcime dalsich 20 km k Melbourne. Je to hrozne neprijemna jizda a navic se bojime, ze nas bude pokutovat policie. Tesne pred mestem se dalnice zacina zvedat nahoru na obrovsky a dlouhy most. Tak tohle urcite nezvladneme. To by bylo o zivot. Sjizdime z dalnice dolu a jdeme se motat predmestskymi ulickami, abychom se dostali do centra. Prvni pohledy na Melbourne jsou uchvatne. Je videt plno sklenenych mrakodrapu i historickych budov. Je az prekvapive, jak to celkem ladi k sobe. Na nekolik hodin se zastavujeme u Korinkovych, kteri zde ziji uz mnoho let a u kterych je na navsteve zrovna Mirek, spolupracovnik z Renciny byvale prace. Povidalo by se ale dal, jenze my se musime prokousat skrz Melbourne na druhy konec mesta k nasim znamym, u kterych budeme travit vanoce. Jedeme podel reky Yarra po paradni dlouhe cyklostezce. Pro cyklisty je Melbourne opravdovy raj. Zacina se stmivat, cesta je dlouha a celkem komplikovana. Nemame podrobnou mapu a trosku se motame. S pomoci kolemjdoucich se ale dari dosahnout cile a jsme na miste. Tachometr ukazuje 6506 km. Tak tady, ve ctvrti Ivanhoe u Marka a Prue budeme travit vanoce.

Zaverem

Jak probihaly nase australske vanoce, co vse jsme zde zazili, jak se nam libilo Melbourne a co jsme v nem vse videli, tak na to vse se muzete tesit v dalsi reportazi, ktera zaroven bude spojena s prvnimi zazitky z Tasmanie, kam se vydavame uz 28.12. a budeme tam travit Silvestra.