Let do Austrálie a první dojmy

---

Další fotografie z Austrálie najdete v expediční FOTOGALERII

Nase cesta z Ostravy do Perthu vedla s mezipristanimi ve Vidni, Seoulu a Sydney. Cely let byl vice nez pohodovy a po celou dobu na nas svitila stastna cestovatelska hvezda.

Na malinkem ostravskem letisti s moderni vstupni halou nas privitala prijemna slecna Lucie ze spolecnosti CCA, ktera nam predala letenky Ostrava-Viden-Ostrava. Odbaveni probehlo necekane hladce, i kdyz jsme ocekavali problemy. Nase zavazadla svou hmotnosti nesplnovala totiz dane limity. Odbavovaci personal byl dokonce tak ochotny, ze jsme mohli dodatecne jeste premistit zapomenuty sprej na retez z prirucnych zavazadel do velkych krabic, ktera uz byla odbavena a urcena do zavazadloveho prostoru. Ledalem SAAB 340 spolecnosti Central Connect Arlines jsme se behem 40 min presunuli do Vidne. Tam jsme museli asi 3 hodiny cekat na dalsi let. Prestavku jsme stravili bastenim domacich rizecku od maminky. Mimojine jsme v letistni hale potkali expremiera Paroubka - tusite dobre, byl na rozdil od nas ve smokingu a bez kola!

Z Vidne jsme odletli kolem 21. hodiny s leteckou spolecnosti Korean Air. Let do Jizni Korey trval cca 9,5 hodiny. Vice nez petihodinove cekani na obrovskem luxusnim letisti v Seoulu si Renca kratila malovanim vlastniho korejskeho vejire, ktery pote venovala nasi skvele hostitelce v Perthu.

Ze Soulu vedla nase cesta dale do australskeho Sydney. Tady jsme tusili velke trapeni pri odbavovani. Australske predpisy jsou totiz hodne prisne a temer nic se nesmi dovazet. Hlavne ne zadne jidlo, rostliny, hlina a nic ziveho. Od jednoho clena celni kontroly jsme se dozvedeli, ze budeme muset pravdepodobne cela kola vybalit a nechat je desinfikovat. Zdesili jsme se! Nakonec ale vse probehlo strasne jednoduse a celnici se spokojili s nasim prohlasenim, ze kola jsou cista. Osobni odbaveni tez probehlo bez problemu.

Z mezinarodniho letiste jsme se pak presunuli na vnitrostatni, coz znamenalo nekolik kilometru autobusem. My ale nevedeli, ze je placeny a australske dolary jsme zadne jeste nemeli. Jedna mila cestujici nam ale strcila do ruky 10 AUD na jizdenky a rekla: "Present for you". A zmizela v davu, aniz by si od nas vzala EUR, ktera jsme ji nabizeli. Na vnitrostatnim letisti uz bylo klidneji. Prozretelne jsme vsechna zavazadla oznacili stitky s adresou a telefonem nasich perthskych hostitelu. To se ukazalo jako skvely napad! Oficialni stitky australske aerolinky se totiz nasledne odlepily. Na zaklade tech nasich byla pak nase hostitelka Janet kontaktovana, zda zavazadla jsou urcena opravdu do Perthu. Nas posledni let se spolecnosti Virgin Blue trval asi 5 hodin a i kdyz jsme meli misto povolenych 20+7 kg celkem asi 35+8, nikdo po nas nastesti zadne penize navic nechtel.

Zapadni Australie nas privitala velmi chladnym pocasim (13 ° C) s dost neprijemnym destem. Kdo by to cekal? Meli jsme si snad vzit misto plavek a opalovaciho kremu goretexovou bundu a beranici? No uvidime. Na letisti v Perthu uz na nas cekali Janet a Don Cheesemanovi, kteri se o nas bajecne staraji. Prvni dva australske dny travime aklimatizacnim spankem, smontovavanim kol, castecnymi nakupy zasob potravin a vyrizovanim dalsich dulezitych veci. Malinko jsme si prohledli i samotne hlavni mesto zapadni Australie - Perth, kde nas zaujal predevsim uzasny Kings park plny nadhernych vzrostlych stromu vsech moznych druhu a misty s absolutne neporusenym biotopem australske buse.

Co nas zaujalo a prekvapilo a s cim se u nas bezne nesetkavame?

• misto vrabcu tady vsude letaji krasni cervenozeleni papousci
• jezdi se tu vlevo - no to bude jeste orisek se tomu prizpusobit
• jsou tu vicemene same jednopodlazni domky
• clovek si zde pripada jak v botanicke zahrade - vsude kolem same palmy a dalsi nam nevsedni dreviny
• skolaci zde maji skolni uniformy - ze by pozustatek anglickeho skolstvi?

Zitra rano (patek 28.9.) vyrazime smer Pinacles, severne nad Perthem. Pevne doufame, ze se pocasi umoudri. Zatim spise prsi, coz nam moc australske pocasi nepripomina. Jsem si ale jist, ze pozdeji v pousti budeme na dest jeste radi vzpominat.

Prozatim se s vami loucime a brzy se zase ozveme.

Martin a Renata