
Jižní Indie. V těch končinách moc krajanů nebylo. Ani Hanzelka se Zikmundem. Prudce aktuální cyklopoutníci kolem světa Lucka s Michalem prostě vynechali celé tropy. Fakt nevím o žádném československém cyklistovi, který by tam zanechal otisk pneumatiky. O to bude vandr zajímavější. Jeden nechápe, že se ta Indie už dávno nerozpadla. Mluví se tam 18 jazyky - těmi oficiálně. V reálu sedmi sty. Od Bombeje na sever je to dobrý. Tam se všude domluvíš v hindi. Říká se, že kdekdo mluví též anglicky, že je to spojovací jazyk celé Indie. Skutečnost je taková, že od Bombeje na jih abys anglicky komunikujícího Inda hledal s lucernou v poledne. Možná ve městech a kolem turistických atrakcí je to lepší. Ale my - poutníci na bicyklech - máme radši venkov. Čím zapadlejší, tím líp.
Tož jsme zde! Je šest hodin a slunce zrovna zapadá. Teplota 31° (šmankote, kolik bude v poledne?!) a vlhko jako v prádelně.
V koutku letištní haly, při skládání bicyklů, konám první dobrý skutek vandru. Zachraňuju život čtyřcentimetrovému švábovi, ležícímu na zádech a kmitajícímu nožkami do prázdna. Nikdy nezaškodí udělat si to dobrý u místních bohů. Indové, v drtivé většině hinduisté, a taky buddhisté a džinisté, nezabijí žádného živého tvora, protože nikdy nevíš, jestli ten potkan nebo komár třeba není reinkarnace tvé matky, která v minulým životě konala špatné skutky. Jenže pak mě napadlo, že ten šváb měl možná v karmě takhle bídně zahynout, a že já jsem se tím pádem mísil do záměrů bohů. Každopádně to dobře dopadlo – pro nás. Vandr jsme přežili relativně ve zdraví.
Vyjíždíme z největšího indického města Bombeje na jih. Pohoří Západní Ghát - to jsou lesy a lesy. Chládek, mírný provoz na cestě… je tu příjemně, jak v horách bývá. Nenechte se zmást šílenými čísly o hustotě osídlení. Matematicky vzato - na tu obrovskou rozlohu miliarda človíčků není žádný extrém. V Holandsku je průměrná hustota osídlení skoro dvojnásobně horší.