V tomto ročním období se mají medvědi ukládat k zimnímu spánku, nebo to aspoň bylo něco, co jsem si říkala, když jsem se vzdalovala od těch malinkých míst, které napodobovaly civilizaci. Od září do prosince jsem projela skoro každou cestu v Yukonu (ne že by jich tam bylo mnoho) a přitom se bavila věcmi jako narážením na zavřené hranice, smrtelné stoupáky, důkazy, že medvědi ještě vlastně nespí, stravováním se v divoké přírodě, lovením jako profesionál, hledaním zlata v podezřelém dole a potkaváním chlápků s velmi dlouhými plnovousy. A potom přišla zima a čas zdolat Depster Highway, jedinou cestu, která vede k Severnímu ledovému oceánu a která je otevřena celou zimu, (ale celá pokryta sněhem a ledem), tak mi začala nová zábava - potkávání se s vlky místo medvědů, kopání děr do ledu pro můj stan, ještě vic krutých ledových stoupáků (jeden z těch, co si musíte na jeho vrcholu dát dvě čokoládové tyčinky), týden uvěznění na polárním kruhu, kde jsem čekala, až se bourř uklidní, opravování cyklo vybavení, které v takových teplotách nechtělo fungovat a pozorování polární záře na rozzářené obloze.