Michal Třetina se zapsal do podvědomí široké cyklistické veřejnosti zejména pravidelnými články v Cykloturistice a poté i knížkou Jak se jezdí do nebe, kde nevtíravým a přívětivým stylem popisoval zdolávání alpských průsmyků. Články i knížka získaly značný věhlas a pro mnohé cyklisty byly tím prvním impulsem a motivací, proč se vydat na kole do Alp.

Michal své zkušenosti ovšem nepředával jen psanou formou, osobně a rád lidem ukazoval krásy Alp přímo v sedle kola, kde nezkušeným dokázal vždy pomoci a poradit a mnozí tak nakonec zjistili, že Alpy vlastně nemusejí nutně znamenat dřinu a obavy z nebetyčných kopců. Král průsmyků, jak se Michalovi říkalo, tak za více než 20 let své bohaté a všestranné činnosti získal obrovské množství kamarádů a přátel. Pořád organizoval a plánoval další cesty, nejenom alpské přejezdy, ale i náročnější výpravy, stejně tak i krátké výlety a vycházky po malebných zákoutích kousek od Mělníka. Michal žil hlavně pro lidi.

Bohužel, osud tomu chtěl, že 1. září se zcela nečekaně ocitl na posledním vrcholu, na tom nejvyšším, ze kterého už žádný sjezd nevede…