Zpátky do civilizace

---

Další fotografie z Austrálie najdete v expediční FOTOGALERII

Od predchozi reportaze utekly zase asi dva tydny, behem kterych jsme definitivne opustili vice pustou, mene obydlenou, divocejsi a dobrodruznejsi pulku nasi cyklocesty a nyni uz nas bude cekat vice obydlena jihovychodni a vychodni pulka Australie.

Port Augusta

Tento pristav byl po skoro mesici prvni vetsim mestem na nasi ceste. Nez jsme ale do nej dojeli, byli jsme privitani tzv. pricles, kterym se take rika “3 corner jacks”. Hned rano pred Port Augustou jsme totiz zjistili, ze mame gumy plne desitek techto trnu a duse propichane na nekolikrat. Nezbyvalo tedy nic jineho, nez to vse vytrhat, vycistit a zalepit. Byla to pekna piplacka. Ve meste jsme museli pote nakoupit potraviny na planovanou cestu na Uluru (Ayers Rock). Dohodli jsme se, ze zkusime 1-2 stopovat i s kolama smerem na sever a kdyz to nepujde, otocime kola k jihu a Uluru vzdame. Na vypadovce z mesta smerem na sever k Uluru jsme tedy zacali zkouset stesti. Behem celeho odpoledne zde ale projelo uplne minimalne aut. Par nam jich zastavilo, ale nejdale jel jeden cca 300 km a na Ayers Rock by to bylo pak jeste dalsich 1000 km. My jsme si ale rekli, ze bud pojedeme s nekym na jeden zatah nebo ze to radsi vzdame. Rozkouskovavat se nam to nechtelo, bylo by to velmi komplikovane a problematicke a hlavne nejiste. Na sever ale temer nikdo nejel a nebo byl plny. Sezona uz je pryc, v tuto dobu se uz na Uluru nejezdi, je pozde a zacinaji tam silena spalujici horka. V opacnem smeru nam zastavil jeden chlapik vracejici se prave z vnitrozemi a rikal nam o vedrech 46 stupnu, ktera tam prave zazil. To byla dalsi vec, ktera nas odrazovala tam jet. Holt jsme sem dorazili pozde diky cca 1500 extra kilometrum v Zapadni Australii. Kolem 18. hodiny vecer se zvedl silny vitr a prisla pisecna boure. Z pouste a buse to prineslo ohromne mnozstvi prachu a meli jsme co delat, abysme se dostali zpet do mesta do bezpeci. Meli jsme ale kliku. Kontaktovali jsme jednoho horolezce, na ktereho jsme dostali telefon asi o 300 km zpatky od jeho kamaradky. Steven nas ihned bez rozpaku vzal k sobe domu. Byla to zachrana. Behem noci pozdeji prisel jeste dest a blesky. U Stevena a Kerry jsme stravili paradni vecer, nabastili se, dali si teplou sprchu a krasne se vyspali. Rano uz bylo krasne a my mohli vyrazit dale. Jenze…opet trny v kole a plno der. To jak ta vichrice pritahla trny z buse az do mesta…. . Hruza, zase opravovani. Ale co, i to patri k zivotu cyklisty. Nejsou jen krasne chvile… ! Kdyz to videl Steven, mistni horolezec a cyklista, jen se pousmal a rekl: “Welcome to Port Augusta”. Co dodat… .

Pozor na “pricles” alias “three-corner-jacks”

Jedna se o nebezpecne trny, ktere sem do Australie byly pritazeny diky velbloudum nekde a Asie. Prvnim pristavem, kde velbloudi pristali, byl prave Port Augusta a okoli. Tyto trny maji tri ostre hroty kazdy na jinou stranu a proto jsou tak zradne. Mnohdy s nimi maji problemy i velke dzipy. A co potom my cyklisti. To je uplna katastrofa. Neni se cemu divit, ze mistni cyklisti se tomu musi nejak branit. A uz I nam prozradili ruzne triky. Tak napriklad hodne zesilene tvrde duse nebo tvrdy plastovy pasek vlozeny do plaste ci zeleny gel (green slime), ktery skrz ventilek natlaci do duse. Gel potom pri pichnuti ihned zacely diru a vzduch tak neunika. Dle rady pry byva nejlepsi kombinace dvou veci. My jsme si tedy rekli, ze vyzkousime kazdy neco. Ja jsem si koupil ty specialne tvrde duse a Rence jsme naplnili obycejne duse tim zelenym gelem. Tak uvidime, jak to bude fungovat. Od nekterych cyklistu jsme se jeste dozvedeli, ze kdyz jezdi hodne do terenu v busi, vkladaji do plaste jeste navic stary sjety seriznuty plast ci novou dusi jeste navleknou do stare duse, aby se nejvice zabranili moznemu proseknuti. Opravdovi koumaci. Neni se ale cemu divit, prickles tu jsou opravdu vsude!

Na Uluru nejedeme!

U Stevena jsme se rozhodli, ze stopovat na Uluru uz nebudeme a cestu ke slavnemu monolitu tak pro tentokrat vzdame a nechame na jindy. Duvodu pro to je vice – na 1300 km neni nic krome Uluru a Coober Pedy k videni, uz tam zacinaji silna vedra a sebralo by nam to hodne casu, ktery radsi stravime nekdy jinde. Udelali jsme si tedy nekolik dalsich planu, kam jet misto Uluru. Bude to pohori Flinder Ranges, ostrov Kangaroo Island a Tasmanie.

Flinders Ranges

Nez se k temto horam dostanete, je treba prekonat mirne zvlnenou krajina s mnoha v lete vyschlymi recisti, kde rostou uzasne velike blahovicniky. Kousek dal od reciste je ale zase hned celkem vyprahlo.

Jedna se o horsky pas tahnouci se zhruba od severu k jihu nedaleko Port Augusty. My jsme se rozhodli navstivit prirodni horsky amfiteatr Wilpena Pound a vylezt na nejvyssi vrchol St.Mary Peak. Zvolili jsme si tady nejdelsi okruh s vystupem na vrchol v delce 22 km a k tomu si jeste pridali 6 km do soutesky Edowie Gorge. Pri prostupu busi k teto soutesce jsme se dvakrat ve spleti huste buse ztratili. Cesta je zde neznacena a bylo to celkem neprijemne. Nastesti jsme ale vzdy nasli cestu zpet. To rano jsme zazili uzasny vychod slunce, skaly zbarvene do cervena, proste euforie. Cela tura tura se nam moc libila. Dalo nam to ale hodne zabrat. Nejsme prece jen ted posledni mesice zvykli tapkat pesky, kdyz sedime cele dny na kole. Krajina byla ale tak krasna, ze i pres velke puchyre na mych nohach jsme dorazili do cile. Ten den jsme usli asi 28 km pesky a najeli k tomu jeste asi 29 km na kole. Byl to tedy hodne narocny, ale krasny den. V celem narodnim parku je obrovske mnozstvi klokanu a emu. Tolik na jednom miste jsme jich jeste nikde nevideli.

V tomto narodnim parku jsme tez navstivili jeskyne Yourambulla caves, kde jsou k videni prapuvodni aboriginske kresby na skalach. Bylo to velmi zajime.

Konecne jsme si pohladili klokany

Pri navratu z tury jsme narazili na nebojacne klokany hned pobliz vstupu do narodniho parku. Byli zvykli na lidi a nechali se i pohladit. Byli jsme z toho nadseni a chteli je za to odmenit kouskem chleba. Kdyz Renca ale vytahl pytel s chlebem a chtela jim jeden krajicek dat, jeden z klokanu nevahal a rozhodl se, ze ziska cely pytel. Postavil se na zadni a tvari v tvar Rence. Oba byli tak najednou stejne velci. Renca se snazila chleba ubranit a utect, ale klokan furt za ni. V jednu chvili se Renca uz dost lekla, spadla, upustila chleba a klokan zvitezil. Rozcupoval pytel a zacal se ladovat. Potvora jedna! Takze uz ted vime, ze si na ne musime davit bacha. Oni muzou byt i nebezpecni. Nejednou se pry jiz stalo, ze rozparali cloveka mohutnym ostrym drapem, ktery maji na zadnich tlapach. Na kazde noze vzdy jen jeden.

Na kole do Aligatori soutesky

Ve Vilmingtonu jsme se rozhodli pro dalsi zajizdku navic a to do 12 km vzdalene Aligator Gorge. Mysleli jsme si, ze tam tak za 45 min budeme. Silne jsme se ale mylili. Cesta vedla silene do kopce pres necekane prudka stoupani a strme sjezdy a zase stoupani. Druha polovina byla dokonce po sterku. Silene jsme se tady nadreli. Uz jsme museli i kola tlacit ve dvou lidech, jak to bylo neskutecne strme. Zvladli jsme to ale a stalo to za to. Souteska je otevrena jen o vikendech, nebot behem tydne se rekonstruje prave ta silena silnice. No a my do soutesky vjeli prave v nedeli vecer. T znamena, ze druhy den v pondeli byla souteska jen nase, zadny jina turista, nikdo se tam nedostane. Plne vycerpani jsme v nedeli vecer uprostred “dzungle” usnuli a druhy den rano se vydali na 4 hodinovy pruzkum cervene skalni soutesky. Prolezani korytem potoka s cca 30 m vysokymi cervenymi stenami urcite stalo za to. Na okraji rokle jsme zahledli take obrovskeho jestera, asi 150 cm velkou gonnu! Fanstasticky pohled. Uz nam bylo jasne, proc to tady nekdo kdysi mylne nazval Aligatori souteska.

Setkani s Nicolaiem

Na danskeho dalkoveho cyklistu Nicolaie jsme narazili v Port Auguste. Tento mladik je prvnim danskym cykloturistou, co jede kolem sveta. Neco jako nas Vita Dostal pred 13 lety. Nicolai planoval a vyjel na expedici se svym kamaradem, ale ten to po necelem roce vzdal a vratil se. Od te doby slape Nicolai sam. Zajimave a neuveritelne celkem je, ze z dalkovou cykloturistikou nemel predtim krome 2 tydny v Maroku zadne zkusenosti. A presto se vydal na takove dobrodruzstvi. Nyni uz ma za sebou cca 25 000 km. Behem dvou dni jsme se potkali v P.A. nekolikrat a nasledujicich par km jeli spolecne smer na Adelaide. Pak jsme se rozdelili, nebot my meli v planu Flinder Ranges jeste navic a on primou cestu. Co nas hodne prekvapilo bylo, ze Nicolai je kompletne sponzorovan nekolika firmami, ktere ani casto nemusel hledat, sponzorstvi mu nabidli sami. To je u nas v Cesku vec nevidana, apson tedy v cykloturistice. Dalsi prostredky ziskava Nicolai formou clanku pro cestovatelsky denik. Vyse honorare 150,- EUR za jednu stranku A4 nas tez sokovala. Z toho se da opravdu uzasne cestovatelsky vyzit. Domluvili jsme se s nim, ze se jeste po ceste parkrat potkame, mame totiz stejny smer Adelaide, Kangaroo Island a pak Melbourne a Tasmanii. Tak uvidime, zda to dopadne. Nicolai je opravdu velmi fajn kamarad.

Prvni technicke problemy

A hned dva naraz. Lehce se mi uz nejakou dobu vikle zadni kolo na naboji. Uz jsme to jednou dotahovali u Micka a Moniky na farme, ale zacalo ted znova. Podarilo se to doladit opet v Clare, snad to bude OK. Horsi je to ale s neprijemnym lupanim nekde ve stredu kola. V jedinem servisu po ceste si s tim nevedeli rady a tak to musim trpet dal. Necekane je, ze to ale nebude kde v opravit. Vsechny servisi kol jsou ted zavrene, i tady v Adelaide, nebot za mesic jsou vanoce a vsichni mechanici byli povolani do obchodu skladat a prodavat kola, jak nam v nekolika cykloshopech rekli. No uvidime co dal.... Zkusim s tim jezdit a hledat po ceste sanci servisu.

Dalsi gurmanska specialita

Konecne jsme ochutnali klokana! A to zrovna ve vyhlasene stare pekarne ve Stone Hut. Jedna se o tzv. “pies” s klokanim masem. Byl to takovy kosik z listoveho testa plneny prave masickem z chlupatych potvurek. Celkem nam to ale chutnalo.
Ve vedlejsim mestecku, primo ve vyrobne, jsme ochutnali vyhlasenou zmrzlinu Golden North.

Komari opet utoci!

Dlouho dlouho jsme ted zili bez komaru, jak jsme projizdeli vyprahlymi krajinami. Jak se ale priblizujeme k zeleni, je komaru vice. Uplne nalety stovek komaru a kousavych minimusek jsme zazili severne nad Adelaide. Bylo to strasne.

Adelaide

Je ctvrtym nejvetsim mestem v Australii, a to po Sydney, Melbourne a Brisbane. Zaroven je to hlavni mesto statu South Australia a nejvetsi dopravni a obchodni uzel v cele oblasti.
My dorazime do Adelaide od severu, cast cesty jedeme po paradni cyklostezce zbudovane na puvodnim zeleznicnim naspu. Zbytek k mestu jedeme uz po velmi frekventovanych cestach, coz je pro cyklistu velmi neprijemne. Uz jsme uplne za ty posledni dva mesice bez velkych mest zapomneli na to, co je to doprava, zacpy, smrad z aut atd..

V Adelaide jsme se rozhodli stravit tak 3 dny a udelat si delsi odpocinek po vice nez pulce expedice a 4800 najetych km. Bydlime u Dennyho a Brigitte Nicovych, mych strasne vzdalenych pribuznych, se kterymi se nam podarilo pred roky asi po 40 letech obnovit kontakt. Poprve se tedy setkavame osobne. Jsou to strasne fajn lidi, velmi pohostinni a Brigitte je vyborna kucharka. Do Australie odesli jeste jako deti s rodici pred 50 lety. V domacnosti mluvi michanou anglictinou a nemcinou, nebot Denny zil v Cesku jen 5 let a dalsich 12 ve Vidni. Brigitte je rodila Rakusanka a v Australii je od svych 10 let. U Nicovych mame tedy paradni zazemi v hezkem domecku v klidne zone na okraji mesta. Mame tedy dostatek prostoru udelat kompletni udrzbu kol a vseho vybaveni, vyprat a vycistit vsechny veci atd..

Prohledli jsme si take mesto a jeho zajimavosti. Centrum je celkem male a je cele obklopene zelenymi parky. Paradne navrzene.

U Mikulase v Ceskoslovenskem klubu v Adelaide

V Adelaide jsme na pozvani generalniho konzula Ceske republiky pana Vita Kolare navstivili ceskoslovenskou komunitu, ktera prave v nedeli 2.12. usporadala pro deti mikulasskou nadilku. Bylo to moc fajn odpoledne, kde jsme se dozvedeli spoustu veci o ceskoslovenske komunite zijici v Adelaide a okoli. Pry jet u asi na 3000 Cechoslovaku a je moc fajn, ze stale drzi pri sobe, schazeji se a poradaji akce. V 15 hodin prisel i Mikulas, cert a andel a rozdavali se darecky. Posezeni s generalnim i honorarnim konzulem bylo velmi zajimave a informacne prinosne. Popovidali jsme jeste s nekolika krajany a navecer jsme se odebrali do centra, kde jsme se znovu uz jen ve trech setkali znova s generalnim konzulem Ceske republiky v Sydney Vitem Kolarem, ktery nas pozval na veceri. S panem Kolarem uz jsme v pravidelnem spojeni hned od zacatku expedice a velmi si vazime jeho velkeho zajmu o nasi cestu a vyjadreni podpory a zastity nad nasi cykloexpedici. Velmi prijemne bylo posezeni v australske hospudce u steaku a dobreho piti. Nebyt nachlazeni a ztraty hlasu, urcite bysme si povidali jeste dele. Uz ted se tesime na dalsi setkani za cca 2 mesice v Sydney, na kterem jsme se domluvili.

Zaverem

Z planovanych 3-4 volnych dni v Adelaide je nakonec temer tyden. Nejak se nam odsud nechce. Je tu krasne prostredi, dobre jidlo, pohoda. Ale na druhou stranu lenosit se nam uz take nechce a tesime se na dalsi dobrodruzstvi, ktera nas cekaji. Zitra si jeste zajedeme pohladit koaly do Clealend parku a ve stredu uz hura do sedla obtezkanych kol.